Laboratorní myšky
Řekne-li se laboratorní myš, většina lidí si automaticky představí 
bílou myš s červenýma očima. O tom, že už to dávno není pravda ví 
snad téméř každý. Dlouhodobou domestikací bylo získáno 
kolem 300 mutací s nejrůznějším vybarvením i kvalitou srsti. 
V rubrice Standard Mus Musculus si můžete přečíst o genetice 
a o několika barevných varietách laboratorních myšek, ke kterým 
například patří:  Bezsrsté myšky (nunu myšky).

Mastomyš - Krysa malá
Pochází z Afriky a je dnes běžně chována jako laboratorní zvíře. 
Původně byla zbarvena tmavě šedohnědě až černě s téměř bílým 
břichem, dnes je chována většinou v krémovém zbarvení s červenýma 
očima nebo šedohnědá. Její chov se nelíší od ostatních 
laboratorních myší.

Myš nilská
Chová se u nás poměrně krátce. Dosahuje velikosti menšího potkana
a dá se chovat i ve větších skupinách. Vůči sobě jsou tyto statné myši 
velmi snášenlivé, což se bohužel nedá zcela říci o jejich vztahu 
k chovateli. Pokud se jim však budete věnovat od malička, 
dají se poměrně snadno ochočit. Přesto je lze doporučit pouze 
zkušenějším chovatelům, kteří rádi zvířátka pozorují.

Myš zebrovaná
Pochází z tropické Afriky. Vyskytuje se na savanách, v horských 
pralesích a i v bažinách. Žije většinou v malých společenstvech, jejichž 
základ tvoří rodina. Z rozkousané trávy a listí staví nadzemní kulovitá 
hnízda, mezi kterými udržuje upravené stezky. Velmi rychle běhá a dobře skáče, 
proto potřebuje prostrornější terárium. V potravě vyžaduje kromě semen a ovoce 
také poměrně hodně hmyzu.

Myš bodlinatá
Jak již název napovídá, zvláštností tohoto druhu (a ještě několika příbuzných)
jsou ploché bodliny, které myším vyrůstají na zádech. Obývají suché oblasti 
severní Afriky, Arabského poloostrova a Přední Asie. 
Samice rodí pouze 1-3 mláďata, která jsou však proti jiným druhům 
velmi dobře vyvinutá a hned od narození vidí a jsou schopná se samostatně 
pohybovat. Chováme-li je od malička, dají se celkem dobře ochočit.

Myšice temnopásá
Obývá otevřené krajiny na severu Čech a Moravy. Souvislým lesním porostům 
se vyhýbá, dává přednost polním remízkům či sadům. Hodí se spíše pro pokročilé 
chovatele, protože je dosti plachá. Aktivní je většinou až ve večerních a nočních
hodinách, takže ani její pozorování nebývá snadné. Přesto by si tato krásná myška 
zasloužila v chovech větší pozornost.

Myšice lesní
Je velmi podobná dalším dvěma druhům myší, které žijí na našem území, 
a to myšici křovinné a myšici malooké. Žádný z těchto druhů se nesmí chytat
za ocásek, což je jinak běžný způsob držení myší, protože velmi snadno 
svlékají z ocasu pokožku a ten jim pak upadne. Myšice velmi dobře šplhají,
proto musí být terárium dobře utěsněné, aby nemohly uniknout. 
V potravě převládají semena a hmyz.

Toto je jenom malý výčet druhů myšek, je jich samozřejmě mnohem, 
mnohem větší množství.