Myši působily
již v nejstarších lidských kulturách například v Egyptě,
kde způsobovaly velké
škody.
Dokazuje to i fakt, že největší predátor
myší jímž byla kočka domácí,
byl považován za ztělesnění božských ctností a kolem roku
2 800 př.n.l.
prohlášen za božstvo.
Podobně jako
v Egyptě tak i v nejstarších židovských kulturách byla
myš považována
za ďábla.
Ovšem
zdaleka ne ve všech starověkých kulturách byla myš považována
za vetřelce.
Nejstarším písemným dokladem o chovu myší je
homérovská legenda z období 1
200 př.n.l.,
která vypráví o vzniku krétského kultu myšího boha Apollóna
Smithejského, který rozhodl o vítězství trójských kmenů
na Ponty v Malé
Asii. Myši byly vysílány do boje, aby poinťanům
přehryzávaly řemínky od
štítů, čímž nepříteli znevýhodnily pozici
v boji. Chrám jehož zbytky se
dochovaly do dnešní doby je postaven
na Tenedu v ústí Dardanel. Myši zde
byly chovány na veřejné náklady
a údajně se zde objevily i bílé
myši.
Za doby
Alexandra Velikého se jejich chov ještě více rozšířil.
Augrové z bílých myší
věštili a z dalších písemných záznamů je
dokázáno, že se myši bizardně
používali k léčení bradavicích,
šedého zákalu, apod. Největšího pokroku ve
šlechtění myší dosáhli
Číňané a Japonci. Již v Čínském lexikonu se
objevuje název skvrnitá
myš a tančící myš. V Japonsku byly myši chovány
především
pro zábavu, šlechtilo se do nejrozmanitějších barevných
variet.
Přestože
historie domestikace myší sahá daleko do
minulosti, její využití k vědeckým
účelům je datováno až roku 1664 , kdy je použil Robert Hooke při sledování
vlastností
kyslíku a zvýšeného tlaku vzduchu. Další kdo ve své knize
Experimenty a pozorování,
která byla vydána v roce 1775, popisuje svoje
pokusy včetně návodů, jak myši chytat
a chovat.O půl století později lékárník
Coladon, křížil velké množství bílých a šedých
myší. Při těchto kříženích
došel až ke štěpným poměrům, které o 36 let později
zformuloval Gregor
Mendel (Mendel položil genetické základy).
Také
se uvádí, že církevní otcové
myši odsuzovali za jejich chlípné a smyslné
chování,
aby mohli tuto hříšnou činnost pozorovat myši chovali.
Mezi
první průkopník v chovu a šlechtění laboratorních myší můžeme bez pochyby
zmínit slečnu Abbie Lathropovou, která vlastnila malý obchůdek s
drobným domácím
zvířectvem. Byla přesvědčena, že v prodávání bílých myší
není velká budoucnost,
především kvůli brzkému přesycení trhu. Nicméně
dostávala stále nové objednávky
a brzy si uvědomila, že stále více jich chodí z
vědeckých laboratoří. Proto začala
od roku 1908 spolupracovat s univerzitou
a chovu domácích myší pro vědecké účely
se věnovala až do své smrti
(1918). Dalším
důležitým datem se stal rok 1909,
kdy se na Zemědělské škole v Harvardu
podařilo vytvořit první inbrední kmen DBA
(tzn. příbuzenská
plemenitba po dvě generace jdoucí za sebou
např: sourozenec X sourozenec,
rodič X potomek, tato linie se však nesmí porušit,
aby zůstala inbrední),
který nesl recesivní alely pro znaky:
Průkopníkem
v chovu myší se také stal L.C.Strong. V té době totiž v chovem řádila
epidemie paratyfu, která zničila téměř všechny stávající myší
kolonie. Bylo zapotřebí
začít opět křížit a třídit divoké myši, aby se
epidemie dále nerozšiřovala i do nově
získaných kolonií. V této době se
projevila obětavost lidí, kteří chovu a šlechtění
laboratorních zvířat
zasvětili svůj život. O tom svědčí
i hospodářská krize,
která se odehrála ve 30. Letech. V tuto dobu došlo k
drastickému snížení finančních
dotací pro vědecké instituce. Někteří
zaměstnanci ,např. v Jacksonově laboratoři,
se rozhodli udržet chovy i za
cenu snížení vlastních mezd, spojení svých domácností
a prodeje myší do
zahraničí.
K založení
nové generace inbredních linií byla vybrána jedna albinotická samice
ze
známého chovu H. Bagga, která byla zkřížena s albinotickým samcem
pocházejícím
z Connecticutu. Výsledné potomstvo, označené písmeny A, B, C,
D atd., se stalo
základem řady dnešních kmenů (např. A, CBA, C3H,
BALB/c). Křížením jednoho
z těchto potomků s hnědě zbarvenou myší kmene
DBA se také poprvé podařilo
laboratorně prokázat dědičný základ
rakoviny.
Velký
význam a rozsáhlé možnosti v
lékařském výzkumu si však
lékaři a vědečtí
pracovníci
plně uvědomili až ve 20. letech, kdy se zjistilo, že lze nádorové buňky
úspěšně transplantovat inbredním myším, aniž by jejich organizmus
transplantáty
odmítl. A díky této vlastnosti se myši staly
největšími průkopníky medicíny ve 20. Století.
Bezesporu můžeme říct,
že při vývoji a testování léčiv hrají nezastupitelnou roli
a zachránily
miliony lidských životů. Jejich šíře uplatnění je v současné době
udivující,
není oboru lékařského či biologického zaměření, kde bychom se s
laboratorními
myšmi nesetkali.
Avšak je
velice smutné, že i přes obrovské pokroky v počítačové simulaci
biologických
pochodů při testování léčiv (kosmetických přípravků či při přípravě
na
povolání) zůstanou v blízké budoucnosti laboratorní myši nepostradatelnou
součástí mnohých laboratorních experimentů. Hrůzná muka,
která musejí myši
při těchto experimentech zažívat si žádný živý tvor
nezaslouží.
Jak myš dostala své jméno
Mus musculus
